Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace

A weekend in Paris

Do Paříže jsem se vracela po dvou letech. Poprvé jsme vyrazily s mamkou (aby byla ta pařížská romantika, žejo), podruhé jsme vzaly i babičku - letenka jako narozeninový dárek se, zdá se, osvědčila :).

Využily jsme relativně akční nabídky letenek od Transavia, která se objevila na Cestujlevně.com. Malá odbočka k aerolinkám - je to nízkonákladovka AirFrance, takže servis tomu v určitých směrech odpovídá - nejednají s vámi tak moc jako s dobytkem, jako třeba WizzAir. Na cestu z Prahy do Paříže na nás dokonce vyšlo AirFrance letadlo, takže jsme dostaly nenízkonákladový servis, pití i občerstvení (na cestu zpátky už bohužel ne, ale i to se počítá). Je to taky ideální dopravce pokud jde o velikost a váhu zavazadel. Kromě příručního jsme si dokoupily ještě 15kg k odbavení (obě cesty vážilo cca 16,5kg, nikoho to nezajímalo), rozměry příručního jsou poměrně vstřícné, navíc nikdo nepřeměřoval ani nevážil (na cestu zpět už jsme se ani neobtěžovaly dávat kabelky do kufříků a k odbavení jsme šly se dvěma příručními zavazadly - Paris Orly je tak chaotické letiště, že to nikdo neřešil, ale k tomu ještě později).


Protože letadlo přilétalo do Paříže až pozdě v noci, rozhodly jsme se jet na hotel taxíkem. Ráda bych vyzkoušela Uber, ale nejsem Pražák, takže jsem si ho tady ještě nevyzkoušela a testovat to poprvé v Paříži na letišti se mi úplně nechtělo. Nakonec jsme si taxi předem nezařizovaly a  spolehly jsme se na to, že nějaké snad před letištní halou stát bude. To, co jsme viděly ale předčilo naše očekávání, i když Tripadvisor poměrně přesně informoval. Perfektně zorganizovaná taxi doprava - fronta, dispečer, kolona taxíků a velmi rychlé třídění podle počtu lidí směrem pryč z letiště. Za nás palec nahoru, navíc cesta do hotelu na Pigalle stála kolem 40€, což rozpočítané mezi 3 lidi nebylo o moc víc, než kdybychom jely MHD (oficiální licencované taxíky jsou označené Taxi Parisien, pokud hledáte nějaké taxi info, tady je to poměrně pěkně shrnuté).


V pátek ráno jsme zamířily na Montmartre, kde jsme strávily procházkou ulicemi a návštěvou Sacre Coeur dopolední hodiny i oběd, protože je to nejoblíbenější oblast všech účastníků zájezdu :). Z toho důvodu jsme vybíraly i hotel v blízkosti, docházková vzdálenost na Montmartre a do jeho okolí byla velkým plus toho, který jsme nakonec vybraly. Odpoledne jsme metrem přejely k Jardin des Tulleries a zamířily na kávu a zákusek do Angeliny (ta si zaslouží mnohem větší prostor a dostane ho brzy), a pak už dlouhou procházkou přes Centre Pompidou a kolem Opery zpět do hotelu a na večeři.


Druhý den jsme začaly cestou k Eiffelovce (když berete babičku na výlet a ona se chce vyfotit u Eiffelovky, vyfotíte se u Eiffelovky) a pokračovaly cestou k Champs-Elysées, které jsme si taky poctivě prošly celé (a hladové se stavily na bagetu k obědu přímo na hlavní třídě). Po bagetovém obědě jsme autobusem přejely do Le Marais obdivovat Hôtel de Ville (a obchodní centrum hned vedle). S tím, že se do Le Marais ještě vrátíme jsme odjely zpět na hotel, nachystat se na večerní procházku za večeří (ano, na takovou výpravu je potřeba se řádně připravit). Cestou na večeři jsme stihly ještě zvenčí okouknout Moulin Rouge (vypadá stejně jako minule) a vyhlédnout si, kam půjdeme cestou z večeře na koktejl (aby ty přípravy na večer byly patřičně zhodnoceny, peníze utraceny a tak).


Protože v neděli nám letadlo odlétalo až o půl sedmé večer, měly jsme ještě celé dopoledne volné. Vrátily jsme se zpět do Le Marais na delší procházku, na Place des Vosges, to se prostě nesmí vynechat :), nakoupit makronky, sýry a jiné dobroty, které prostě z Francie chutnají tak nějak líp. 

A na závěr rada k odletu - pokud letíte z Orly, být na místě 3 - 3,5 hodiny předem není vůbec od věci, my jsme vystály 45 minut dlouhou frontu k odbavení, o něco kratší k bezpečnostním rámům a nástup do letadla trval snad ještě déle, protože za jedno lidi neumí stát fronty, za druhé je tam opravdu, ale opravdu málo místa pro každý gate, za třetí když na obrazovce svítí nápis, aby do letadla nastupovaly řady 16 - 32, ne všichni to pochopí (a jsme zpět u těch front) a za čtvrté, zaměstnanci letiště velmi rádi vyvolávají důležité informace jen francouzsky, takže jste pěkně nahraní, když tak nemluvíte :D.

A kdo mě zná, ví, že takhle ostudně málo prostoru bych jídlu nenechala, takže o tom zase příště, speciálně zvlášť :).



Follow my blog with Bloglovin