Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace

5 Traffic Rules We Learned in Vietnam & You Need to Know Them Too

Když se Evropan poprvé ocitne tváří v tvář vietnamské dopravě, připadá si trochu jako Alenka v říši divů. Jak se v ní zorientovat, jak ji přežít a jak se v ní naučit řídit? Naši cestu k ovládnutí vietnamského umění navigovat motorku přeplněnými ulicemi jsme si během cest Vietnamem shrnuli do několika bodů.

When you arrive from Europe and you face the Vietnamese traffic for the first time, you kind of feel like Alice in Wonderland. How to understand what's going on, how to survive, let alone drive a bike here? We've summed up our journey to mastering Vietnamese art of walking and driving through crowded streets in a few points.


Vzdálenost je relativní / So close yet so far

Úplně první den ve Vietnamu začal čekáním na check-in do našeho AirBnb a jediné, co jsme po dlouhé cestě chtěli, bylo počkat u kafe někde v klimatizaci. Jenže saigonská doprava je hektická i pro ostřílené chodce, natož pro nováčky, a tak, když jsme spatřili náš cíl na druhé straně křižovatky, kde se potkávalo několik širokých ulic, byl pro nás fakt nekonečně daleko. Ponaučení: když je něco jen “na druhé straně ulice”, dostat se tam může ve skutečnosti trvat déle, než jste si dosud dokázali představit, obzvlášť pokud s asijským stylem dopravy teprve začínáte. Dobrá zpráva je, že s postupem času se vzdálenosti začnou zkracovat a probojovat se dopravní špičkou na druhou stranu ulice přestane být tak zásadním úkolem.

On our first day while waiting to check-in to our AirBnB all we wanted to do after the long journey was an air-conditioned space and a cold drink. Unfortunately, the place we decided to go to was across the street, more accurately across a huge roundabout which seemed impossible to cross or walk around. We’ve never been so close to a place and yet so incredibly far from it. Moral of the story: “just across the street” can actually mean very, very far, especially when you're just starting out with the Vietnamese style of traffic. The good news is it gets better and better after some time.



Každá silnice se dá přejít / Every street can be crossed

Na druhou stranu, narozdíl od našeho "domácího" provozu, kde se jen těžko rozhodnete přejít čtyřproudou silnici bez přechodu, protože jsme jednoduše zvyklí se pohybovat trochu jinak, ve Vietnamu nenajdete ulici, která by se přejít nedala. Každou ulici, která se na první pohled může zdát s milionem motorek, stovkou aut, desítkami kol a těžko rozeznatelným počtem pruhů nepřekročitelná, nakonec přejdete. Jednoduše se naučíte do provozu strčit jednu nohu, pak druhou, pak uděláte krok, dva a najednou se ocitnete i na druhé straně šestiproudé silnice. Ponaučení: žádná ulice není tak rušná, aby se nedala přejít.

On the other hand, with our "western" style of driving and navigating traffic, you'd most probably not decide to cross a four-lane road without a zebra crossing, simply because we're used to a different behaviour, in Vietnam, there is no such thing as not crossing when you need to cross. You would think a six-lane road with approx. a million motorcycles, a hundred cars and bikes is not the best place to decide you need to go to the other side but you would be wrong. Learning how to jump into the mad traffic is essential, otherwise, you won’t get anywhere plus if you do cross the road, nobody will be surprised you're doing it. Moral of the story: in Vietnam, there are no roads that cannot be crossed.



Po silnici choďte trochu jako slepec / You have to walk like a blind person

Počínat si při přecházení trochu jako slepec je důležitá dovednost. Nemůžete dopravní prostředky okolo sebe ignorovat úplně, ale částečně budete muset - žádné rychlé zpomalování nebo zrychlení, žádné zastavování, protože jste se rozhlédli kolem sebe, zjistili jste, že stojíte uprostřed šílené dopravy a máte pocit, že to byla chyba, nebo čekání na prázdnou silnici (to se nestane nikdy). Nejlepší způsob, jak přejít vietnamskou silnici, je odhadnout rychlost, jakou se proti vám všichni řítí, udělat první krok a udržovat stálé tempo, zatímco se soustředíte (případně navazujete oční kontakt) vždy jen s jednou motorkou nebo autem, podle toho, které je vám zrovna nejblíž. Ponaučení: po pár týdnech z vás bude přechodový superman a ani přecházení mezi jedoucím autem a autobusem, zatímco se blíží motorky, už vás nerozhází. Protože v tom umíte chodit ;).

Well, not literally, you have to look around you a bit but you cannot unexpectedly change the pace, stop in the middle because you realise there are cars and bikes everywhere or wait for a clear road (that never happens). Your best chance to cross a road is to kind of guess the speed of the traffic, do the first step and then always focus on the motorbike or a car that is the closest to you. Moral of the story: after being here for a few weeks you’ll feel like a street-crossing-superhero and even standing in the middle of the road between a bus and a car won’t make you nervous.



Semafory fungují jako doporučení / Traffic lights are just a suggestion

Jestli vidíte v dáli semafor u přechodu a myslíte si, že vás zachrání, omyl. Semafory možná plní svůj úkol v centrech měst nebo na opravdu turistických místech, jinde (tedy skoro všude) jsou brány spíš jako doporučení a pokaždé, fakt pokaždé bude někdo přejíždět přes přechod, i když máte zrovna zelenou. Poučení: semafor vám nepomůže, aplikujte, co jsme se naučili v předchozím bodě.

If you think a crossing with traffic lights is your rescue point and you’ll finally be able to get to the other side of the street, oh you’re very wrong my friend. Maybe in the city centres or really touristy areas it has some meaning but away from the popular spots traffic lights don’t mean a thing, there’s always at least a hundred motorbikes driving your way, so apply rule nr. 3.


Ani na chodníku si neodpočinete / Pavements are not traffic-free

Na chodnících si taky neužijete chvíli klidu. Když už to vypadá, že jste z přechodu unikli dopravě, chyba, někdo si kolem vás zrovna zkrátil cestu domů. Chodníky jsou oblíbená zkratka třeba pro ty, kteří potřebují jet kousek v opačném směru a pruhy jsou oddělené zábranami. Nicméně, nepotkali jsme nikoho, kdo by jel po chodníku extrémně rychle nebo nás upozorňoval, abychom se uhnuli. Všichni počkají, než si jich všimnete a dáte jim prostor, nebo až bude na chodníku víc místa a oni vás budou moci předjet.

When you finally get to pavement, you might think you’ve escaped the traffic, but that doesn’t necessarily need to be the truth. Pavements are a popular shortcut for those motorbike drivers, who are going in the opposite direction and don’t want to ride across the street to get to their lane. However, they don’t drive too fast on the pavement and so far everyone we met was very polite if we were accidentally in their way (meaning we were walking and didn’t notice they’re behind us), nobody has ever honked to make us move away, everyone just waits until you notice them or until there’s more space so that they can drive past you.



Všechno to nějak funguje / It actually works

Vypadá to naprosto šíleně, na silnici je moc lidí i dopravních prostředků, zdá se neuvěřitelné, že se někdo vůbec dostane z místa na místo. Ale když si na dopravní tempo zvyknete, ukáže se, že to není jen chaos. Je to organizovaný chaos a nějakým zvláštním způsobem funguje. Už jsme objevili i různé typy troubení, podle toho, na co chce kdo ostatní upozornit, nikdo nenadává, nikdo se nerozčiluje, všichni se prostě jen přizpůsobují aktuální situaci a dohromady vytváří jeden velký organizmus, kterému pomůžete jen tak, že se budete snažit zapadnout do jeho fungování. Ponaučení: když si na vietnamskou dopravu zvyknete, ve skutečnosti je to i trochu zábava.

It looks absolutely insane, too many people on the road, it seems unbelievable that they are actually capable of getting somewhere in this traffic. But when you get used to it, you start to see it’s not all just chaos. It’s organised chaos and somehow, it works. There are different types of honking to let others know they’re there, nobody swears, nobody is angry on the road, everybody just makes their way through and it all creates a crazy living organism, so just try not to mess it up and go with the flow. Moral of the story: Vietnamese traffic is actually fun after a while.


Naučte se pravidla, sedněte na motorku a užijte si to / Learn the rules, get on a bike and enjoy the ride

Může být těžké si po příjezdu představit, jak se ve všech dopravních situacích zorientujete jako chodci, natož jako řidiči. My jsme se propracovali od starostí s přecházením ulice k průjezdu centrem Hanoje v dopravní špičce (navíc s vybitými telefony, bez mapy a s velmi vágní představou, kam se máme vydat) a všechny naše jízdy byly zážitek. Odhodlejte se to alespoň zkusit, skútry jsou poměrně jednoduché na ovládání, a tak stačí začít na méně frekventovaných silnicích a za chvíli už se budete prohánět po vietnamských cestách a troubit spolu s nimi.

After you arrive, it can be hard to imagine you would join the traffic even on foot not to mention on a bike. At first, we worked out how to cross the street and at the end of our stay we were driving through Hanoi during rush hour (also without our phones or a map and with a very vague idea about where we're actually going), all our trips were an experience. So have the courage to try it, the scooters are quite easy to navigate and if you learn at the less frequented roads you'll be enjoying very soon too.