Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace

Italy, roadtrip day 3

V pátek jsme po snídani vyjeli směr Rimini (výborná věc spát u McCafé - snídaně je ready ještě dřív, než jste ready vy). Po dvou dnech v autě jsme uznali, že si opravdu zasloužíme den na pláži, takže jsme otestovali kvalitu moře i pohodlnost lehátek a nejen, že pláže jsou opravdu krásné ale i moře je průzračně modré, takže statut vyhlášeného přímořského letoviska městu rozhodně náleží.

Příjemně nás překvapilo i historické centrum města, kde jsme náhodou narazili na antik trh a bylo poznat, že funguje především kvůli zájmu samotných obyvatel, ne jako turistická atrakce a u stánků prodejců se daly najít opravdové poklady, kromě trhu jsme ale cestou narazili na poměrně velké množství bazarů a antiků obecně, takže pro milovníky starožitností je Rimini ráj.


 Po odpočinku jsme se vydali do středověké vesničky Montefiori Conca, která se řadí mezi 100 nejkrásnějších vesnic Itálie a určitě je proč. Dominantou je zachovalý hrad, který je zajímavý především kvůli podhradí, které je dosud obydlené, navíc je odsud krásný výhled na Rimini a celé pobřeží.

Posledním cílem dne bylo San Marino, což je samo o sobě zajímavé, moje schopnosti ovládat navigaci ale cestu udělaly i dobrodružnou. Pokud se tam tedy chystáte někdy vydat, z vlastní zkušenosti bych vás ráda upozornila, že San Marina jsou dvě a my jsme je viděli obě. Pokud  si totiž na navigaci nezměníte stát z Itálie na San Marino, dojedete do velmi malé vesničky, která se skládá ze dvou domů, jednoho pole, hlubokého lesa a dvou ne zcela přátelských vlčáků. Navíc jediný způsob, jak se dostat zpět do civilizace, není po silnici první třídy. Nebo druhé. Nebo jakékoliv jiné třídy. A vede přes dvůr statkáře, kterého jsme naštěstí neměli tu čest poznat osobně.



Naštěstí to správné San Marino není příliš daleko a tak jsme na místo dorazili ve chvíli, kdy počet turistů spíše ubýval, než přibýval. Vzhledem k množství lidí, kteří San Marino denně navštíví je podél silnice velké množství placených parkovišť, díky našemu menšímu zpoždění a troše štěstí se nám podařilo zaparkovat přímo pod hradbami, odkud jsme to měli k hlavní bráně jen pár kroků. Užili jsme si úžasnou atmosféru na hradě s herci v dobových kostýmech, kteří hráli, tančili, procházeli se uličkami v podhradí a vytvořili v návštěvnících pocit, jako bychom se přenesli zpět v čase na středověký rozložitý hrad se vším, co k němu patří. 

Po návštěvě San Marina jsme našli McCafé vhodné k přespání, zaparkovali a když jsme zjistili, že stojíme špatně, chtěli jsme jen o kousek přeparkovat. Samo o sobě poměrně nenáročný úkol, který se ovšem celkem zásadně zkomplikuje, když zjistíte, že auto najednou nebrzdí.

A tak jsme s nefunčkními brzdami, zaparkovaní u čtyřproudové silnice a zavřeného McDrive připravili večeři, otevřeli víno, pozorovali hladové řidiče, kteří zklamaně projížděli a prohlíželi si naše večerní hody, a přemýšleli, co bude dál.