Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace

Italy, roadtrip day 5

Nedělní den jsme začali  výletem do Volterry, města známého hlavně ky alabastru, kterého jsme si v různých podobách odvezli celou tašku (zjistili jsme totiž, že z alabastru se dají vyrobit mističky, krabičky, sošky, zátky, šachovnice, šperky,… prostě echno. Je to krásné sto, kde si ve všech uličkách a zákoutích můžete připadat, jako při cestě časem, ale na druhou stranu město žije i moderním životem a uvnitř hradeb můžete narazit třeba také na vězení.



Po prohlídce Volterry jsme jeli do blízkého městečka se stručným názvem Cole di Val d'Elsa, na které je krásný pohled už ze silnice. Znovu jsme mohli obdivovat zachovalé hradby a staré domy a v jednom z nich na nás čekal náš “kouzelný dědeček”. 



Protože byla neděle a už skoro večer,  nepředpokládali jsme, že ještě kde najdeme otevřený obchod, a proto jsme využili příležitosti a vešli do obchodu s vínem, který  byl otevřený pravděpodobně spíš hodou, než kvůli otevírací době. Přivítal nás pán, výkřikem “Welcome to my shop!” a hned nám vysvětloval, která na jsou odkud a která jsou taková a která jiná. Mezi tím možnost koupit si víno nalákala dovnitř i další mladý r a pán nás všechny přesvědčil, že si nutně musíme prohlédnout sklepy (později jsme zjistili, že v nich mimo jiné našel etruskou hrobku). Po krátké prohlídce, při návratu do nadzemní části obchodu, jsme zjistili, že už pro nás prostřel stůl a nachystal skleničky na degustaci. A tak jsme si užili neuvěřitelně příjemnou, nejméně hodinovou degustaci vín z regionu, ke kterým nám vykládal zajímavosti o jejich původu, o dobrých a horších ročnících jednotlivých odrůd, ale i o tom, jak by se chtěl podívat do Česka a že byl přednášet o italském vínu na Slovensku. Jednoduše, když degustujete vína u italského odborníka a jedním z degustátorů je Francouz, který toho o vínech zase tak moc neví” (takže ví c, než tšina smrtelníků) je opravdu zážitek, který by ale nebyl ani z poloviny tak úžasný, kdybychom si ho naplánovali předem. Long story short, koupili jsme si dvě borná na a jestli ten obchod někdy najdete, určitě si to taky užijete :-).



Celodenní poznávání jsme se rozhodli ukončit stylově a když už jsme věděli, jak chutná nejlepší víno, rozhodli jsme se ochutnat ještě oficiálně nejlepší zmrzlinu na světě. Tu prodávají v jednom z turisticky nejpopulárnějších měst Toskánska, San Gimignanu, přímo na náměstí a označena je nepřehlédnutelným nápisem “Officially the best ice-cream in the world” (a mají pravdu, je opravdu nejlepší). Navíc čím později přijedete (což je naše specialita), tím méně turistů na místě je, takže jsme si mohli užít večerní atmosféru nasvíceného historického centra a to dokonce i bez davů turistů. (A také tam mají obchod s výbornými ovčími sýry, kde jsem k všeobecnému nadšení strávila asi dvacet minut jejich “odborným posouzením”, po kterém jsme nakoupili nejen sýry, ale pro jistotu i koření).

Po návratu “domů” jsme si znovu užívali krásy terasy a italského vína a sýrů a přemýšleli, jestli se na takovém místě nedá trávit každý večer (nedá, ale našli jsme naštěstí i další krásná večerní místa :-) ).