Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace

Italy, roadtrip day 6

V pondělí jsme znovu přesunuli kuchyň, koupelnu, ložnici i obývák do auta a vyrazili poznat poslední toskánská města před cestou na západní pobřeží. První zastávkou byla Siena, na kterou jsme se těšili především kvůli náměstí a katedrále a i když jsme narazili na velké množství turistů, město jako takové je moc hezké.

Cestou na západní pobřeží jsme se ještě zastavili v ani ne tak městečku jako obydlené pevnosti o velikosti fotbalového hřiště, Monteriggioni. Pevnost, která měla za úkol chránit Sienu před útoky z Florencie, chrání dva metry široké hradby spolu s 11 věžemi. Dante místní věže přirovnal ke skupině Titánů střežících nejspodnější úroveň Pekla a při vstupu do městečka vás jeho verše opravdu napadnout mohou (pokud si je pamatujete :-D ). I tady nás ale překvapilo, jak obydlená jsou historická sta a městečka. U nás by taková památka byla pravděpodobně otevřená pouze pro návštěvníky za nemalé vstupné, v Itálii je obydlená, mezi středověkými domy jsou pověšené šňůry na prádlo a uprostřed náměstí je restaurace s informačním centrem. Jediné co se platí, jsou 2€ za vstup na hradby, ze kterých je neuvěřitelný pohled na okolní krajinu. 




Příjezd na západní pobřeží nás hned na úvod zklamal a to dokonce dvakrát. Přímořské “letovisko” Cecina bylo letoviskem asi tak před dvaceti lety a dnes vypadá jako smutný pomník všech dětských atrakcí, kdysi plných hotelů a možná dříve ne tak špinavých pláží. Když už se stmívalo, dali jsme západu druhou šanci v Livornu, které je v průvodci popsáno jako “město s dělnickou atmosférou a příjemným nedostatkem známých kostelů”. Možná jsme špatně hledali, ale v pondělní večery trpí pravděpodobně také nedostatkem otevřených restaurací a funkčního pouličního osvětlení, což tak příjemné nebylo a tak jsme se celkem hladoví a čekající na ten správný, pozitivní zážitek ze západního pobřeží, vydali směr Pisa, která už byla jen asi třicet kilometrů vzdálená.

Objevit krásy tak turistického místa v noci je zážitek k nezaplacení. Po tom co jsme kousek od hlavního lákadla objevili asi poslední otevřenou restauraci v celé Itálii, opět docenili genialitu italské pizzy a vína (které je tím lepší, čím víc ho vypijete samozřejmě), jsme se vydali obdivovat památky.

Neumím si představit, jak musí tak krásné místo vypadat ve dne, přecpané turisty, ale v noci jsme tam byli my a opravdu jen pár dalších lidí a tak jsme měli všechny tři budovy jako na dlani a jen pro sebe (rozhodně je taky příjemná zkušenost pozorovat něco, co je šikmo a není to jen kvůli tomu vínu, co jste předtím a v průběhu pozorování vypili).