I want to read the post in English
Už je to několik měsíců, co náš roadtrip po západním pobřeží USA skončil. Grand Canyon pro mě ale pořád zůstává záhadou. Místem, které jsme navštívili, ale doteď asi úplně nepochopili. A nevím, jestli vůbec je v lidských silách ho v té majestátnosti a velikosti úplně poznat, možná nám zbývá ho jen fascinovaně obdivovat.
Když jsme ráno vystrčili nos z dalšího ničím nevýrazného motelu, drkotaly mi zuby zimou. Zalezli jsme zase rychle zpátky, abychom na sebe navlékli všechny vrstvy oblečení, které jsme našli, a v rychlosti jsme kontrolovali počasí. Mělo pršet, ale podle aktuální teploty to vypadalo spíš na sníh. Na našich plánech to každopádně nic nezměnilo, tenhle den jsme si rezervovali na cestu ke Grand Canyonu.
Na výjezdu z Flagstaffu, kde jsme byli ubytovaní na dvě noci (druhý den jsme ze stejného místa vyjížděli k Antelope Canyonu, jak to dopadlo najdete tady), narazili na Mekáč, naši záchranu v podobě půllitru kafe, které nám tak akorát vystačilo na hodinu a půl dlouhou cestu. K tomu jsme zakousli předposlední balení sušenek a drželi palce mrakům nad hlavou, aby nám ukázali z kaňonu aspoň kousek.
Na vjezd do NP jsme opět použili Annual Pass a vyjeli jsme hledat parkování. Plán byl projít se podél severního okraje, takže jsme zaparkovali nedaleko Mather Point (mimochodem je dobré zapamatovat si, na kterém parkovišti jste nechali auto, abyste ho pak nehledali úplně na blind jako my, parkoviště jsou obrovská), sbalili jsme svačinu, pití, foťák a vyrazili jsme po pěkně značené stezce na první vyhlídku.
Od Mater Point už jsme pokračovali podél okraje dál, směrem k muzeu na Yavapai Point. Pro lepší orientaci si určitě pořiďte nebo stáhněte mapu, my jsme měli jednu pěknou v průvodci a dobře se orientuje podle té, kterou mají přímo na webu.
I když označených vyhlídek je asi 12, stejně je pořád kvůli čemu zastavovat. Procházet se po okraji něčeho tak obrovského je totiž úplně mimo chápání, a tak jsme celou cestu k centru, odkud jsme chtěli nasednout na autobus - Verkamp’s Visitor Center - strávili neustálým zastavováním, zkoumáním vrstev a barev skal a hledáním toho nejlepšího výhledu.
V druhé části cesty jsme si plánovali pomoct autobusem - červená linka jezdí podél několika vyhlídek, je zdarma a můžete na autobusy naskakovat a zase z nich vystupovat podle libosti. Je přehledně značená a vyjíždí i končí kousek právě od Verkamp’s.
Systém shuttle busů tu mají opravdu vychytaný, takže ani nemusíte příliš plánovat. Jednoduše vystupujete tam, kde vám to padne do oka, mezi jednotlivými zastávkami můžete jít i pěšky. Až se rozhodnete, že je čas se vrátit, z červené linky u Verkamp’s přesednete u návštěvnického centra na modrou, která vás přiblíží k parkovištím.
Jen co jsme do autobusu nastoupili, mraky začaly vypadat trochu hrozivěji. A pár minut potom, co jsme vystoupili na Powell Point, odkud je krásně vidět řeka Colorado, která protéká dnem kaňonu, začalo poprchávat. Když jsme si uvědomili, že jsme na nejvyšším bodě v širokém okolí a oblohu protnul první blesk, vrátili jsme se raději trochu níž, na zastávku, a vmáčkli jsme se do dalšího autobusu, ve kterém právě probíhalo horlivé nasazování batohů a pláštěnek přes sebe a všechno co by mohlo zmoknout.
Za okny autobusu déšť rychle ustával, takže jsme využili příležitosti a z Mohave Point jsme se po okraji Grand Canyonu prošli k Monument Creek Vista. Tam se s námi, na poslední vyhlídce před návratem k autu, kaňon rozloučil neuvěřitelně krásnou scenérií. Mezi ostře řezanými skalami se objevila duha. Chvíli jsme si všichni, včetně řidiče autobusu, který zrovna zastavoval, kochali tou nádherou, a pak jsme v dobré náladě obsadili místa na cestě zpátky.
Přestalo pršet, mezi mraky se zase probojovalo sluníčko a vnuklo nám nápad na ještě jednu zastávku. Na opačné straně, než kterou obsluhují autobusy, se k vyhlídkám dostanete autem, a na tu nej, Desert View, jsme dorazili právě na západ slunce. Do údolí tady od roku 1932 shlíží strážní věž. Kdo zdolá 85 schodů na vyhlídku, toho čeká třistašedesát stupňů Grand Canyonu.
TIPY PRO PRVNÍ NÁVŠTĚVU
- Pokud chcete získat povolení na hike až na dno kaňonu, plánujte dopředu. Povolení se vydávají před koncem roku na ten následující a jejich jen omezené množství.
- To stejné platí, pokud chcete bydlet v oblasti okolo Grand Canyonu. Ubytování je poměrně drahé a i tak (pochopitelně) rychle mizí.
- Pro cestu z Las Vegas směrem ke Grand Canyonu a následující den k Antelope Canyonu doporučujeme Flagstaff všem, kterým nevadí čas v autě výměnou za levnější ubytování.
- Mapu jsme používali z tištěného průvodce, ale můžete si stáhnout pdf přímo ze stránek parku.
- Pořiďte si Annual Pass - bez něj by nás návštěvy parků vyšly mnohem dráž (navíc si ho můžete koupit od někoho, kdo se z USA vrátil, nebo ho naopak prodat dál, až se vrátíte).
- Jakmile uvidíte cestou z Flagstaffu na sever benzinku, tankujte, není jich moc.
- Na cestu se vydejte tak brzy ráno, jak zvládnete. Park se rychle plní i mimo hlavní sezónu.
- Můžete si zamluvit let helikoptérou nebo jiné zábavy, ale pokud se sem chystáte na jeden den, bohatě si vystačíte s traily mezi vyhlídkami, je to fascinující podívaná.
- Doporučujeme projít se pěšky mezi Mohave Point a Monument Creek Vista a dojet na západ slunce autem k Desert View.
PIN IT FOR LATER
