I want to read the post in English
Ráno jsme si protáhli unavené nohy po výšlapu k Upper Yosemite Falls a vydali se do dalšího národního parku, tentokrát jsme mířili za giganty. Kings Canyon and Sequoia National Parks jsou domovem největších stromů na světě, sekvojí vždyzelených, a i když jsme si o jejich velikosti četli, je nemožné si představit, jak obrovské jsou doopravdy.
Monumentální králové lesa rostou jen v úzkém pruhu pohoří Sierra Nevada. Na 260 mil dlouhém území je pro ně ideální podloží, díky kterému se mohou vytahovat do výšky a mohutnět i 3000 let. A ještě jedna vsuvka do botanického okénka – sekvoje nejen že jsou schopné přežít požáry, ale ke svému životu je dokonce potřebují. Jejich kůra je silná desítky centimetrů, takže „dospělé“ stromy ohni odolají a šišky, které pukají jen ve vysokých teplotách nebo s pomocí hmyzu, díky požárům zajistí růst nových stromů. Uzavřené mohou šišky na svoji příležitost čekat i dvacet let.
Jako první nám do cesty přišel méně navštěvovaný Kings Canyon NP, který je domovem druhé největší sekvoje na světě. General Grant je mezi ostatními „obyčejnými“ stromy opravdu velikán, z jedné strany ho zdobí památka po jednom z mnoha požárů, které zažil, a z celé pěší trasy jsme byli nadšení. V národních parcích jsou vždy malá visitor centra. V tom v Kings Canyon se zastavte, pokud nespěcháte, v malém kině tu běží krátký film o sekvojích a historii celého národního parku.
Odsud se sekvojovými lesy kroutí krásná Generals Highway až do Sequoia NP, k té vůbec největší sekvoji a do lesa, který ji obklopuje. Z parkoviště je to ke kmeni General Sherman Tree docela kopeček dolů, na kterém mají velmi povedeně vyznačené, jak „vysoko na stromě“ se zrovna nacházíte. Na jednom z odpočívadel je na zemi znázorněný i průměr jeho kmene (který se ale každý rok zvětšuje přibližně o velikost jednoho kmene „klasického“ stromu).
U tohoto generála se i mimo sezónu houfuje mnohem větší množství lidí, než v Kings Canyon, i tak se dá ale na fotkychtivé zástupy trochu vyzrát a místo do fronty podél zábradlí se pustit za ukazatelem Congress Trail. Trail to není dlouhý, ale vede nádhernou částí parku, takže si na něj určitě vyhraďte dostatek času, ať se můžete kochat každou sekvojí, která vám padne do oka.
Už po prvních desítkách metrů jsme byli nadšení – kolem sekvojí není žádné zábradlí, jejich velikost, kůru i jizvy po požárech vidíte opravdu zblízka a na začátku května jsme na celé délce trasy potkali 6 lidí, takže jsme měli sekvoje úplně sami pro sebe. Nejdůležitější je nenechat se zlákat odbočkou zpátky k parkovišti, která se objeví přibližně v třetině trailu. Pro to vůbec nejlepší pokračujte dál na „Full Congress Trail“, v lese čekají ještě prezident a celý senát.
The Senate je skupina obrovských sekvojí, mezi kterými každý dospělý návštěvník vypadá spíš jako mravenec. S nimi sousedí monumentální The President a o něco dál na trase tuhle vládní dvojici doplňuje skupinka The House. Abyste dohlédli až do koruny stromů, budete se celý trail pořádně zaklánět, stejně tak obejmout jejich kmeny bude oříšek, potřebovali byste přibližně 10 až 15 lidí.
Trail bychom nemohli doporučit víc, s přelidněnou trasou okolo General Sherman Tree se vůbec nedá srovnávat. Z lesa gigantů, kde bylo ticho a klid jsme se na hlavní okruh vraceli nadšení a nabití energií.
Na závěr našeho dne v parku jsme si naplánovali ještě jeden výšlap, Moro Rock Trail. Od parkoviště je to k vyhlídce něco málo přes půl hodiny příjemnou procházkou, zabrat nám trochu daly až schody na vyhlídku – Moro Rock je osamocená skála na kterou jich vede asi 200. Neměli jsme v podstatě žádná očekávání, takže když jsme byli najednou nahoře, výhled na okolní hory nám vyrazil dech. Zasněžené vrcholky pohoří Sierra Nevada na jedné straně a zelené kopce pomalu se ztrácející v zapadajícím slunci na té druhé... opravdu jeden z nejkrásnějších výhledů, které jsme kdy viděli.
A malé praktické okénko – cestou k Moro Rock potkáte dva ukazatele cesty. Ten první po pravé straně ukazující do lesa poslechněte, je to trochu zkratka, ten druhý, který po návratu na silnici ukazuje do kopečka neposlouchejte, má za úkol jen svádět chodce mimo asfalt, ale Moro Rock je na opačné straně silnice, takže kopeček musíte stejně seběhnout zpátky a vzhledem k různým větvím a popadaným stromům je to úplně zbytečná zacházka.
